Problémy s nedostatkem dostupných bytů se stále stupňovaly, tento problém se snažil po válce řešit Spolek pro výstavbu vzorného sídliště v Kladně, založený v roce 1947.
Jeho účelem bylo zajistit nezámožným občanům zdravé a levné byty – podle stanov, schválených Zemským národním výborem v Praze i ministerstvem financí, měl spolek postavit sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem a po skončení stavebních prací a předání bytových jednotek nájemníkům měl celé sídliště převést do vlastnictví města Kladna. Další možností jak zajistit dostupné ubytování zaměstnancům dvou největších kladenských podniků (Středočeské uhelné a železorudné doly a Spojené ocelárny, národní podnik) bylo využití nebytových prostor k přestavbě na obytné domy. Ve spolkových písemnostech je zdůrazňován požadavek na maloplodé byty s případnými malými provozovnami. Jinou možnost představovalo spravování nájemních domů, ve kterých měl spolek pronajímat byty i nebytové prostory, a konečně poslední způsob řešení problému spolek viděl ve výstavbě nocleháren pro přenocování jednotlivých osob ve společných ložnicích.
Činnost spolku se územně omezovala pouze na město Kladno. Členové spolku se dělili na dvě kategorie: na zakládající a činné členy. Mezi první patřilo ministerstvo sociální péče, ministerstvo financí, ministerstvo techniky, Okresní národní výbor v Kladně, Místní národní výbor v Kladně, Středočeské uhelné a železorudné doly a Spojené ocelárny, národní podnik. Činným členem spolku se mohla stát každá fyzická osoba či právnická osoba.
První praktické kroky k vybudování sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem učinil přípravný výbor spolku v roce 1946, kdy jím oslovení pražští architekti Josef Havlíček, Václav Hilský, Miroslav Koněrza a Emil Kovařík vypracovali směrný plán sídliště. Celkem mělo být postaveno 1150 bytů pro zhruba 5000 lidí. Tento plán obsahoval 26 jednopatrových domů, stejný počet dvoupatrových, 14 třípatrových a 5 výškových. Za patrovými domy v severní části sídliště autoři počítali se 46 rodinnými domky. Z objektů občanské vybavenosti je zakreslena jedna mateřská škola, dvě základní školy, kulturní dům, obchodní dům, garáže a jedna centrální teplárna. Projekt v této době nepočítal s velkým centrálním náměstím.
Vlastní stavební činnost zahájil spolek 2. Července 1947 položením základního kamene prvního poválečného sídliště v Kladně. Kolaudace prvního dokončeného domu proběhla dne 7. Dubna 1949 a od tohoto dne se sídliště začalo postupně zabydlovat. V roce 1950 prodělal zastavovací plán sídliště jednu z dalších revizí, kdy bylo definitivně rozhodnuto o vyloučení výstavby rodinných domků. Na základě zákona č. 68/1951 Sb. byl Spolek pro výstavbu vzorného sídliště v Kladně zrušen a jeho majetek byl převeden na stát prostřednictvím správy bytového podniku Místního národního výboru v Kladně. Na příkaz Středočeského krajského národního výboru změnil Josef Havlíčekv roce 1951 zastavovací plán sídliště Vítězného února a provedl zahuštění zástavby, která měla zajistit bydlení pro další tři tisíce lidí. Spolu s kolegy Karlem Filsakem a Karlem Bubeníčkem v roce 1952 dokončil hrubé projektování šestice věžových domů, které tvoří nejvýraznější architektonickou dominantu města, vedenou v seznamu nemovitých kulturních památek.